Vejdi do chrámu

Gotika

 


 

-

Dalimilova kronika - pařížský zlomekgotika15.gif

gotika16.gif

gotika03.jpg

D

alimilova kronika vznikla v roce 1310. Je to první dochovaná kronika psaná v Českém jazyce. Do té doby se psala veškerá díla v jazyce latinském. Je psaná ve verších. PhDr. Zdeněk Uhlíř, vedoucí oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny České republiky, je přesvědčen, že díky tomu byla určena k hlasitému předčítání v šlechtických kruzích. První překlad do němčiny v roce 1342 neobsahoval celý rozsah tohoto díla. Přibližně v roce 1340 vzniklo neuvěřitelně iluminované dílo přeložené do latinského jazyka. Vzhledem ke stylu pečlivých iluminací se předpokládá, že vzniklo v Benátkách či v Bologni. Historicky není tento fakt doložený, ale historici se domnívají, že tuto kroniku si nechal zhotovit přímo Karel IV. v době, kdy působil v Itálii a kdy ještě neuměl česky. Národní knihovna ČR vlastnila ve svých sbírkách tři úplné rukopisy a dva zlomky Dalimilovy kroniky psané česky. V roce 2005 získala Česká republika tento latinsky psaný rukopis v dražbě v Paříži. Od té doby je unikát přechováván v inventáři Národní knihovny.

P

ro zajímavost jsme vybrali některé iluminace klíčových událostí z dějin Českého národa, které se proslavily svojí krutostí. V psané formě nám až tak brutální nepřijdou, jako ve své výtvarné podobě.

gotika05.jpg

gotika06.jpg

gotika07.jpg

gotika08.jpg

gotika09.jpg

N

a závěr iluminace jedné z nejznámějších legend „O knížeti Oldřichovi a prosté ženě Boženě”.

gotika04.jpg

N

árodní knihovna vydala brožovaný výtisk této kroniky, který můžete získat například v internetovém obchodě „Středověký jarmark U Černé labutě” pod tímto odkazem.

gotika10.jpg

 


 

-

Gotikagotika11.gif

brana.jpg

K

 pochopení gotiky a zároveň "ducha doby" musíme nejdříve pochopit historické souvislosti. Zatímco v době, kdy na území západní, severní a střední Evropy a kusu západní Asie vládly jednotlivé kmeny a naše civilizace a kultura, jak ji známe dnes, byla zatím v plenkách, zbytek starého světa - severní Afrika, oblast Středozemního moře, blízký východ Asie, Orient - Indie, Čína, Japonsko, byli v té době zeměmi starověké kultury s vysokou životní úrovní bohatých vrstev svých obyvatel a dokonalým politickým a náboženským systémem, archaická středověká společnost vyrostla na troskách antického světa.

Ř

ímská říše pomalu ztrácela svoji politickou moc díky tomu, že se státy - násilím přičleněné k Římu a fungující jako kolonie (hlavní zdroj zásobování "vším", co Římané potřebovali k "životu") začaly dávat do pohybu za účelem najít nové zdroje obživy. Řím nebyl schopen díky upadajícímu hospodářství upevnit svoji moc vojenskou silou. Zvýšila se inflace. Lidé si začali většinu věcí vyrábět sami. Zanikl obchod a tím i význam měst. Život ve městech zanikal a přesunul se na venkov. Římská nadvláda postupně upadala a Evropa se začala sama vyvíjet. V těchto zemích po pádu Říma i nadále zůstalo Křesťanství, které zde Řím zavedl. Střední Evropa, kde Římané nebyli, se proto stala okleštěnou - ze západu vliv Křesťanství z Francké říše a z jihovýchodu vliv říše Byzantské, která měla blíže ke slovanskému náboženství. Na našem území se formovala Velkomoravská říše, která inklinovala k jihovýchodnímu vlivu Křesťanství (Rostislav a Cyril s Metodějem). Na území Čech se pomalu formovaly České země, kde žily vedle sebe největší dva rody Slavníkovci a Přemyslovci. I když Slavníkovci měli lepší kulturní přehled, Přemyslovci byli dravější a politicky zdatnější. Proto po úpadku Velkomoravské říše vznikají Čechy v čele s Přemyslovci a okamžitě vstupují do vazalskému poměru k franckému králi Arnulfovi.

D

íky "christianizaci" obyvatelstva se začaly přeformovávat třídní vrstvy obyvatelstva. Potlačily se tak pohanské tradice, i když ty přetrvávaly ještě dál, ale většinou pod záštitou Křesťanství jako křesťanské zvyky. Tak tomu bylo i všude v Evropě. Ze začátku byla církev plně podřízena panovníkovi a jeho dvoru, proto musela postupně obhajovat svoje postavení. Držení půdy a svoboda obyvatel, která měla do té doby svá kmenová pravidla, se stala součástí feudalizace, která zajišťovala určitý systém závislostí a podřízeností. Křesťanství díky svým "novým" pravidlům pomohlo utvořit a upevnit tento systém.

U

  nás Přemyslovci ovládali dolní tok Vltavy, střední a severozápadní Čechy, Slavníkovci severovýchodní a východní Čechy a rozšiřovali vliv na jih Čech. Postupně si oba kmeny podrobovali sousední menší kmeny. Centrem přemyslovského kmene bylo sídlo v Praze, Slavníkovci měli sídlo v Libici nad Cidlinou. Za kompromis byl zvolen Slavníkův syn Vojtěch za přažského biskupa. I tak nemohlo zůstat dvouvládí dvou tak silných sousedů. V roce 995 byl náčelník Slavníkovců se svojí vojenskou družinou na válečné výpravě. Toho využili Přemyslovci a celý rod Slavníkovců vyvraždili - Křesťanství nekřesťanství.

N

a českém území pohanské tradice zůstavaly dlouho. Možná to bylo i tím, že Čechy nebyli jako ostatní evropské země pod nadvládou Říma a tak pocit suverenity a spjatost se svými zvyklostmi byla větší, než kdekoliv jinde. Biskup Vojtěch se snažil zjemnit českou společnost a zvýšit autoritu církve. Místo toho Češi zůstali národem obhroublým a neomaleným. Proto odešel z Čech. Zemřel mučednickou smrtí a tak se stal svatým, ale více než v Čechách uznávaným v cizině. Prvním Čechy uznávaným svatým se stal až kníže Václav, který byl i za svého života bohabojný.

gotika01.jpg

A

utorita církve v celé Evropě nebyla upevněná. V 11. století papeže dosazoval na stolec sám císař. Papeže považoval za své úředníky nežli autoritu. Církev pomalu zvyšovala svůj cíl - ne, aby papež byl rovnocený s císařem, ale aby papež měl moc vyšší.

E

vropa pomalu začala strádat hospodářsky. Většina obyvatel byla na venkově. Díky zvýšené populaci se snížily možnosti získat další půdu - tedy obživu. Zrodil se politický nápad "spravedlivá válka" - osvobození ztracených zemí z rukou nevěřících a tím obohacení z bohatého Orientu. Tak začaly ve 12. století křížové výpravy. 200 let trvaly tyto boje. Myšlenka "náboženské odplaty" nadchla rozkolísanou společnost. ideologicky se vytvořil stav rytířský o věrné službě lennímu pánu a Bohu. Meč si nechávali rytíři posvětit v kostele a tím se měnili v boží bojovníky. I řada evropských panovníků se proslavila v těchto bojích. Stav rytířský, ohromné boje o bohatství z Orientu a upevněná moc církve, to vše začalo měnit i styl a životní úroveň společnosti. Panské hrady se odlišovaly od úrovně vesnických obyvatel - dodržovala se zde složitá společenská etiketa a rozvíjela pomalu kultura. Rytíř se odlišoval povinnostmi k lennímu pánovi, dodržoval zvláštní pravidla života, která uplatňoval nejen ve společenském styku, rodinném životě, ale i ve vztahu k ženě. Pěvci zpívali o hrdinských činnech či lásce k urozené paní. K novému ideálu začala pomáhat i literatura. Rytířství se pyšnilo urozeným původem, veřejnými zásluhami, objevovalo slávu rodového sídla nějakou pověstí a ctí. čest vyžadovala chránit svého pána, jeho rodinu včetně všech jeho poddaných. Aristokracie svoji moc upevňovala nejen silou, ale i okázalostí, proto zvelebovala sídla, pořádala různé slavnosti a bohatství se předvádělo všem na očích. Ekonomická situace se zlepšila a výnosy se začaly shromažďovat na panských sídlech. Nikdo netušil, že rozšiřující se výroba a shromažďování zboží a oběh peněz umožní nastoupení další společenské třídy, kdy vláda válečníků ustoupí rozmachu měst - řemeslníků a obchodníků. Na českém území k tomuto došlo až na rozmezí 12. a 13. století, tedy ve srovnání s ostatní Evropou relativně pozdě. Ve 12. století začli odcházet sedláci do lesů a rozšiřovat zemědělskou půdu. Tato půda se stala dědičnou a za to odváděli pánu, kterému toto území patřilo, daně. První města v Čechách se začala zakládat až v 1. polovině 13. století. Největšího rozmachu zakládání došlo za vlády Přemysla Otakara II. Města patřila buď aristokracii nebo přímo vladaři. Do českých zemí gotika přišla teprve, až když ve Francii tento sloh byl ve svém vrcholu.

-W-

P

okud chceme katolickou víru ignorovat, popíráme gotiku v její základní podstatě. Katolická víra byla ve středověku nejen základem ducha doby, odrážela se v kultuře, umění, v politice, ale byla nedílnou součástí života každého člověka od jeho narození až po jeho smrt.

-W-

 


 

-

Katolická církev - nedílnou součástí historie Plzněgotika12.gif
gotika13.gif
gotika14.gif

gotika02.jpg

H

ned po založení města Plzně působili ve městě Františkáni, Dominikáni a Řád německých rytířů. Němečtí rytíři spravovali kostel sv. Bartoloměje a špitál sv. Maří Magdaleny. Dominikánský a františkánský klášter sloužily jako vzdělávací ústavy. V 1. polovině 14. století měly obě řádové školy větší význam než škola městská. Františkánský klášter spolu s kostelem stojí dodnes ve Františkánské ulici. Dominikánský stál mezi Sedláčkovou, Dominikánskou a Veleslavínovou ulicí, kde také stál i kostel sv. Ducha.

V

e 14. století chtěl Václav IV. zřídit na západě Čech nové biskupství a vážně uvažoval o přeložení sídla království z Prahy do PLzně. V 15. století se feudální systém dostal do krize v celé Evropě. To se samozřejmě nevyhnulo ani Čechám, kde vzniklo husitství. Plzeňané byli věrnými katolíky. Hlavně Dominikáni se odjakživa těšili velké oblibě mezi movitými měšťany, kteří řádu odkazovali svoje majetky. Vždy, když bylo Plzni nejhůř, uchylovali se lidé vždy právě k Dominikánům. V Plzni se stal nejhorlivějším zastáncem husitství kněz Václav Koranda. Jeho kázání byla dokonce daleko radikálnější než názory předních Husových přívrženců. Strhl část plzeňských měšťanů (většinou z lidových vrstev) na tzv. revoluční stranu a organizoval shromáždění na kopcích v okolí města. V listopadu 1419 přivedl do Plzně Jana Žižku a hustitské stoupence, kteří odešli z Prahy. Plzeň se tak stala předním husitským městem v Čechách a byla nazývýna husity "městem slunce". Husíté Plzeň lépe opevnili a podnikali své proslulé, nechvalně známé plenící výpady proti svým odpůrcům. Na jaře 1420 vojsko krále Zikmunda v čele s Václavem z Dubé oblehlo Plzeň. Žižka část svých přívrženců předtím poslal do nově založeného města Tábor, a proto bylo teď jeho vojsko oslabeno. Bohatá část měšťanstva byla s rozvojem husitství v kraji nespokojená především v jeho sociálním dopadu. Postavila se na stranu Zikmundovu a Žižkovi nezbylo nic jiného, než uzavřít příměří s královskými vojáky a opustit Plzeň spolu s ostatními Husity. Podle podmínek příměří měli Plzeňští ve svém městě zaručit svobodné přijímání podobojí. To však nedodrželi a navíc otevřeli brány svého města vyhnaným katolickým měšťanům a kněžím z jiných měst. Od té doby si Plzeňané dobře pamatovali na nedobré doby husitské a Plzeň se tak stala hlavní oporou proti husitství v západních čechách. 1422 nechal císař Zikmund přenést do Plzně české královské korunovační klenoty a nechla je uložit v kostele sv. Bartoloměje. při svém odjezdu do ciziny je pak vzal s sebou. V roce 1433 začalo poslední obléhání Plzně Žižkou. Husité otevřeně prohlašovali, že po dobytí hradeb "město z gruntu vyvrátí a člověku ani hovadu v něm neodpustí", což znamenalo, že chtěli vyvraždit veškeré obyvatelstvo a Plzeň vypálit do základů. Plzeňští se bránili statečně. Obléhání trvalo od čevence 1433 do května 1434. Vyhladovělé obyvatelstvo držela statečnost a víra, ve které jim pomáhali duchovní. Pevnou oporou byli právě Dominikáni, kteří byli odjakživa zarytými odpůrci Husitů. Proto jejich klášter i kostel na popud Václava Korandy Žižka za svého působení v Plzni vypálil. Obnova kláštera a kostela sv. Ducha probíhala ještě za dob husitských nájezdů na Plzeň. V roce 1446 páni z Rýzmberka a ze Švihova se stali dárci prostředků na vybudování nového velkého kostela sv. Markéty. Tento kostel měl dokonce vyšší věž než kostel sv. Bartoloměje. Stavba trvala 50 let. 1507 Plzeň postihl ničící požár. Vyhořely tři čtvrtiny Plzně a s ní i tento kostel. Šlechta a měšťané finančně Dominikány podpořili a chrám opět vystavěli. V 16. století při kostele sv. Markéty působilo církevní bratrstvo, ve kterém byli plzeňští měšťané, bohatí, učenci i vlivní měšťané, kteří měli politický vliv až na císařském dvoře v Praze. Toto bratrstvo pomáhalo na charitativních akcích a drželo kulturní a duchovní život v Plzni. Velká krize Plzně přišla až v 17. soletí, kdy řádila v Evropě 30. letá válka. V Čechách začala Stavovským povstáním. Plzeň se z vysoké hmotné a kulturní úrovně dostala až na dno - zničené město, rozbité hospodářství, úbytek poloviny obyvatel, zničená předměstí. V letech 1547 až 1618 byla Plzeň druhým nejbohatším městem v Čechách hned po Praze. Měla nepřetržité styky s Evropou, především s Německem a městem Norimberk. Dokonce anglický cestovatel Fynes Moryson napsal roku 1592 do svého deníku po průjezdu Plzní, že je to nejpěknější město po Praze v celém království. Plzeň v době Stavovského povstání zůstala věrná katolické církvi a tím i císaři, proto proti sobě pobouřila většinu českého národa. Česká povstalecká armáda byla spokojena, když Plzeň 1618 dobyl generál Mansfeld se svými vojáky - bylo to první dobití Plzně v jeho dějinách. Pro plzeňské obyvatele nastalo velké utrpení. Během několika týdnů zůstali úplně ožebračení. Museli vojákům platit vysoké sumy peněz, poskytovat zdarma jídlo a ubytování. Do Plzně spolu s vražděním přišel i mor. I přes nátlak ze všech stran měšťané neustoupili od své katolické víry. Právě v těchto letech vzrostla úcta k Plzeňské Madoně v kostele sv. Bartoloměje, který bohužel musel až do odchodu mansfeldské armády slouži nekatolíkům. Mansfeldští vyplenili dominikánský klášter a kostely. Dokonce se ubytovali v prostorách kláštera a bavili se tím, že dominikánské mnichy týrali. Po odchodu mansfeldských vojsk 1621 se opět Plzeň začala pomalu vzpamatovávat. Na počátku 18. století hraběnka Kateřina Vratislavová z Mitrovic koupila pozemek pro nový dominikánský kostel a klášter a vymohla od panovníka svolení k jejich výstavbě. 1711 byl postaven kostel a klášter - dnešní Vědecká klnihovna, který byl pro sestry Dominikánky. Dnes kostel sv. Anny slouží Pravoslavné církvi. Černá doba pro Dominikány přišla spolu s vládou císaře Josefa II., kdy oba dominikánské kláštery byly zrušeny a kostel sv. Markéty byl do základu zbourán a do kamene rozebrán. Plzeň přišla o jednu z hlavních dominant plzeňského náměstí. Bohužel nebyl provedený archeologický průzkum. Zbyl pouze název Dominikánská ulice.

Zdroj: Dominikáni v Plzni

 


 

-

Gotická jménagotika21.gif

V

ybrali jsme pro Vás pár typických středověkých jmen, které můžete použít ve svojí umělecké tvorbě nebo jako přezdívky ve skupině.

 

Albert
Aleš
Beneš
Boček
Boreš
Blažej
Božej
Božen
Ctibor
Ctirad
Dětřich
Eliáš
Eliška
Eufénie
Eusebia
Gerhard
Hanuš
Herald
Herman
Heřman
Hněvsa
Hynek
Jan
Jakub
Jaroš
Ješek
Jindřich
Jiří
Kateřina - Kačna
Kojata
Konrád
Kunát
Lacek
Ludéř
Markéta - Machna
Matěj
Mikšík
Mikuláš
Mstich
Oldřich
Oneš
Pešek
Přibík
Smil
Strach
Toman
Václav
Vilém
Vítek
Znata